Limity arbitrability sporů v rozhodčím řízení vycházejí z rovnováhy mezi ústavně zakotveným právem na ochranu občanských práv jakýmikoli prostředky, které nejsou přímo zakázány zákonem, což taktéž zahrnuje právo předložit spor k vyřešení v rámci rozhodčího řízení, a úmyslem státu zachovat si kontrolu nad určitými oblastmi občanských a hospodářských aktivit. Stát by tak mohl vyloučit arbitrabilitu určitého typu sporů, což je chápáno jako meze objektivní arbitrability. Stát by také mohl omezit schopnost určitých subjektů stát se účastníkem rozhodčího řízení, čímž by omezil subjektivní arbitrabilitu sporů. Rozsah arbitrabilních sporů se v jednotlivých zemích liší, a to v závislosti na úrovni kontroly, kterou si chce stát nad rozhodčím řízením ponechat. V některých zemích Společenství nezávislých států však existují určité společné rysy: například Bělorusko, Kazachstán, Rusko a Ukrajina vylučují arbitrabilitu
sporů týkající se nemovitostí. Existuje zde také snaha vyloučit z rozhodčího řízení spory právnických osob.