Myšlenka mezinárodních rozhodčích soudů s využitím několika instrumentarií mezinárodního práva konstruuje „nestátní“ způsob rozhodování soukromoprávních sporů (vedle smíru, který strany mohou uzavřít i mimo rozhodčí řízení). Z hlediska ústavního se tak částečně vzdávají přístupu k obecnému soudnictví, částečně se vzdávají některých zásad spravedlivého procesu a částečně i apelační zásady. To vše víceméně v rovině ústavního práva organizačního a soudně procesního. Ústavněprávně chápat tuto dohodu v účincích jako „derogaci jurisdikce ústavního soudu“ lze obtížně. Jde spíše o zákonem dovolené užití rozhodcovské funkce veřejné moci na soukromoprávní subjekt i s možností (byť omezenou) jejího „vrácení“ k přezkumu obecným soudem.