Toto pojednání analyzuje rozhodovací praxi související s článkem 52 odst. 1 písm. (d) Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (Úmluva ICSID), podle níž může být rozhodčí nález vydaný tribunálem ICSID zrušen výborem jmenovaným ad hoc z důvodů významného odklonu od základního procesního pravidla. Pokud se má navrhovatel úspěšně dovolat tohoto důvodu ke zrušení rozhodčího nálezu před výborem jmenovaným ad hoc, musí prokázat, že předmětný odklon od procesního pravidla je závažný a současně že předmětné procesní pravidlo je zásadní. Tyto požadavky musejí
být splněny kumulativně. Rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu, kterými se tento článek zabýval, prokazují, že ad hoc výbory vykládají tento důvod ke zrušení rozhodčího nálezu úzce a velice opatrně, neboť přímo souvisí s právem na spravedlivý proces. Důležitou překážkou jakékoli žádosti o zrušení rozhodčího nálezu je široká diskreční pravomoc, již mají rozhodčí tribunály k dispozici v rámci vedení důkazního řízení. Ad hoc výbor v případu Azurix rozhodl, že „pouze v případě, kdy uplatnění takovéto diskreční pravomoci s ohledem na všechny okolnosti případu dosahuje závažného odklonu od jiného
základního procesního pravidla, budou dány důvody ke zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení článku 52 odst. 1 písm. (d).“ Tato diskreční pravomoc jakož i profesionalita a odbornost rozhodců, kteří jsou členy panelů ICSID, budou i nadále hlavními překážkami pro úspěch žádostí o zrušení rozhodčích
nálezů dle článku 52 odst. 1 písm. (d).